90 % lidí vyfotí jako první krajinu, nejen z důvodu malé náročnosti tohoto žánru.
Stačí mít jakýkoli fotoaparát, třeba jen kvalitnější kompakt nebo ultrazoom, samozřejmě nejideálnější je zrcadlovka. Nejde zde totiž o počet obrázků za vteřinu, autofokus, ani světelnost objektivů či dálkovou spoušť nahraditelnou samospouští s nejkratším časem (většinou 2-4 sekundy). Jediné, co nesmíte zapomenout, je stativ, neboť u krajinářské fotografie nelze tolerovat neostrost!
Co se týče objektivu, tak asi neexistuje žádný, který nelze použít. Při hodně širokém objektivu ovšem vzniká na fotografii chaos a těžko se hledá čistá kompozice, takže často sáhneme i po delším ohnisku.
Více než v jiných žánrech se u krajinek používají fotografické filtry. Asi nejvíce filtr polarizační, jehož účinky jako potlačení odrazu oblohy z listů, vodní hladiny, ale i zvýšení saturace barev, ve Photoshopu prostě nedáte Dále se hodí šedý přechodový filtr na vyrovnání velkého expozičního rozdílu mezi jasem oblohy a země. Také ND filtr (neutrální šedý filtr) pro ztmavení celé expozice pokud fotoaparát s clonou na hodnotě 14 nabízí jen nízké hodnoty času a my potřebujeme delší expozici (při vyšších clonových číslech nad F/16 dochází k zhoršení obrazové kvality).
Barevné filtry se již v dnešní době RAWu a Photoshopu nepoužívají vůbec.
Krajinářská fotografie není až tak náročná na výbavu. Důležitá je spíš fyzická zdatnost, (tu ale jako zkušení kešeři jistě nepostrádáte), protože vše nosíte s sebou v batohu třeba i dlouhé kilometry.
Položme si otázku „Kdy vlastně jít fotografovat krajinu?“
Odpověď zní „Nejlépe ve zlaté hodince“
Tři nejdůležitější pravidla krajinářské fotografie.
-
načasování,
-
světlo,
-
správná kompozice.
Asi nejlepší načasování je „Zlatá hodinka“ ale pěkné fotky se samozřejmě dají udělat i v jiné části dne. Pokud ale přijdete na stejné místo zítra, už nemusí být ty samé příznivé podmínky.
Kompozice je ale plně ve vašich rukou. To ona často odlišuje obyčejný snímek od uměleckého díla. Je důležité mít zajímavé popředí, které umí dodat fotografii potřebnou hloubku, třetí rozměr a zvyšuje dramatičnost. Pracovat s pravidlem třetin, které vychází ze zlatého řezu (není nic horšího než fotka s horizontem přesně uprostřed). Dále je vhodné hledat linie vedoucí oko snímkem, což opět dodá fotografii hloubku (např. nelze nesledovat polní cestu nebo koleje až do pozadí snímku).
Při fotografování krajiny je zapotřebí dosáhnout co největší hloubky ostrosti nejlépe po celé ploše snímku. Proto ostříme na tzv. hyperfokální vzdálenost. Tím dosáhneme maximální hloubky ostrosti, která sahá od poloviny této vzdálenosti až do nekonečna.
Pro pokročilejší fotografy je hodně vyhledávaný pohyb v krajině, (i když se to nezdá, v krajině je pohyb). Nejčastějším cílem je tekoucí voda (expoziční čas 1-4 sekundy), stromy ve větru nebo mraky na obloze (30 sekund) a pokud budete fotit pohyb hvězd, tak už půjde o minuty.
Nezapomeňte, každá fotografie má více úhlů pohledu. Stačí kolikrát jen pár úkroků nebo trošku popojít a hned máte lepší popředí a tím třeba i o hodně lepší fotku.