bitcoin

Od první publikace klienta bitcoinu v lednu 2009 ušel Bitcoin velký kus cesty.
Na počátku byl záležitostí několika málo nadšenců, jeho cena byla nulová a neměl žádné praktické využití.

Poprvé byla cena jednoho bitcoinu stanovena v říjnu 2009, a to podle energetické náročnosti jeho těžby na 0,0007 USD. V prosinci 2017 dosáhla cena jednoho bitcoinu maxima 20.000 USD a souhrnná hodnota všech bitcoinů více než 300 miliard dolarů.
Bitcoin s velkým „B“ je decentralizovaná síť počítačů, která kolektivně udržuje záznamy o všech existujících transakcích s bitconem s malým „b“. Zjednodušeně můžeme říci, že bitcoin je virtuální měna, která “žije” na Bitcoinu neboli bitcoinové síti.

Vysvětlit laicky jak Bitcoin funguje a proč má důvěru tolik lidí, se moc nedaří. Proč?

Bitcoin není jednoduchý, je moc daleko od toho, s čím má většina lidí zkušenost a zasahuje do mnoha oblastí zároveň — od kryptografie až po peněžní sektor.

Musíme si uvědomit že lidé většinou principy toho jak věci kolem fungují neznají a ani po tom netouží. Proč taky. Auto mi opraví v autoservisu a počítač mi rozchodí AJťák 🙂 Takže jim prostě věří na základě dlouhodobé zkušenosti a také toho, že jim věří další lidé. Málokdo by dokázal v rychlosti popsat principy dnešních peněz a finančního systému, nebo vysvětlit, jak funguje internet. Většině z nás k životu stačí, že odeslaný email byl doručen kam potřebujeme a že na Facebooku můžeme lajkovat kamarádce co měla dnes k obědu. Nepotřebujeme chápat principy, díky kterým to funguje, stačí nám s nimi mít kladnou zkušenost a věřit, že to bude fungovat zítra stejně jako dnes.

U fenoménů, mezi které Bitcoin jistě patří, je to ale jinak.
K jejich rychlému přijetí nebrání jen technické pochopení. Stačí pár otázek jako:

• Peníze, bez vnitřní hodnoty a které nejsou ničím kryté?
• Peníze s omezenou nabídkou, jejichž hodnotu určuje pouze dobrovolná směna?
• Peníze nezávislé na jakémkoli státu?
• Transakční systém bez centrální autority?

A každý logicky začne pochybovat, protože na tyto otázky máme zažité mylné představy a mnoho předsudků, které si chováme už od školy a společnost nám je celý život vtlouká do hlavy.

Bitcoin lze zjednodušeně přirovnat k deskové hře.

Kolem stolu, kde je hrací deska, sedí několik hráčů, které hra baví a zapojili se do ní dobrovolně. Všichni jsou si rovni v tom smyslu, že každý z nich zná pravidla, vidí, co dělají ostatní, může ověřit, jestli hrají podle pravidel, nebo podvádějí, a díky tomu mohou dohromady a jednoduše dojít ke závěru, že k aktuálnímu stavu hry (počty bodů jednotlivých hráčů, rozmístění figurek na hrací desce atp.) se dospělo čestně, bez podvodů, a že výsledek hry přijímají — ať už je jim nakloněn, nebo nikoli. Snahy o podvod jsou minimální, protože všichni vědí, že ostatní pravidla znají stejně jako oni a jakékoli snahy o švindlování by byly velmi rychle odhaleny.
Bitcoin se skutečně takové deskové hře podobá, jen se nehraje u stolu, ale po celém světě. Zapojit se do ní může kdokoli, kdo se se svým počítačem připojí do bitcoinové P2P sítě. Aktuálně je do této sítě připojeno kolem 10 tisíc počítačů, tzv. uzlů sítě. Místo desky s herním plánem a figurkami se využívá sdílená databáze se speciálně navrženou kryptografickou strukturou. Jde v podstatě o veřejnou účetní knihu, do které se zapisují všechny bitcoinové transakce od začátku fungování Bitcoinu v roce 2009. Jednotlivé stránky účetní knihy s transakcemi se nazývají bloky a jsou vzájemně propojeny do chronologického řetězce pomocí kryptografických zámků za sebe. Z tohoto důvodu se výsledná struktura účetní knihy označuje jako blockchain neboli řetězec bloků.
Podobně jako u deskové hry s přáteli ani v Bitcoinu neexistuje žádná vnější autorita, která by dohlížela na dodržování pravidel a trestala jejich porušení. Arbitrem a vykonavatelem spravedlnosti je každý účastník hry. Pokud ve hře hodíte na kostce trojku, ale postoupíte o šest políček, někdo z protihráčů bude protestovat a vrátí vaši figurku zpátky. Podobně bude v Bitcoinu zamítnuta transakce, která se snaží utratit cizí bitcoiny nebo vytvořit neexistující jiným způsobem, než je povoleno pravidly.

Jak je toho docíleno v praxi?

Naprosto nepostradatelným principem Bitcoinu jsou, z důvodu chybějící vnější autority, transparentní pravidla, která jsou součástí otevřeného bitcoinového softwaru. Pomocí tohoto tzv. bitcoinového klienta si kdokoli na světě může stáhnout od ostatních účastníků sítě celý blockchain k sobě na disk (aktuální velikost je asi 200 GB) a přehrát si dosavadní vývoj bitcoinové “hry” od začátku dodnes. Zároveň tak může ověřit, že všechny transakce byly správně autorizovány a že nikdo nevytvořil podvodně žádné bitcoiny navíc.

V případě, že při kontrole narazí váš bitcoinový klient na nějakou nesrovnalost, což se občas u nových bloků stává, bude blok s chybou zahozen a s ním i všechny bloky, které na něj navazují. Vytváření bloků je pro jednotlivé „hráče“ velmi drahá záležitost a je s ní spojená netriviální finanční odměna, která v případě neplatného bloku není realizována, takže celá práce přijde vniveč. Tento princip vede ve výsledku k tomu, že v Bitcoinu porušování pravidel nedává ekonomický smysl, protože vede k plýtvání zdroji toho, kdo je nedodržuje. Každá dobrá hra motivuje své hráče k tomu, aby ji hráli a postupovali dále tím, že nabízí nějaké bonusové pamlsky. Pro Bitcoin je důležité, aby jeho „hráči“ přidávali nové bloky s transakcemi a tím ho udržovali v chodu. Pamlsek, kterým Bitcoin odmění toho, kdo přidá nový blok, má podobu určitého počtu nových bitcoinů a také všech poplatků z transakcí do bloku zahrnutých.
Aktuálně si tímto způsobem přijdou bitcoinoví těžaři(hráči) v přepočtu současným kurzem v květnu 2018 na 20 miliónů dolarů denně.
Na rozdíl od naší stolní hry není v decentralizovaném Bitcoinu objektivně určeno, který účastník je na tahu. Aby nevznikl chaos z toho, jak se jeden těžař přes druhého snaží posílat do sítě své bloky, a aby bylo možné nové bloky zkontrolovat nezávisle ostatními těžaři, kteří na ně chtějí navazovat, existuje v Bitcoinu pravidlo, které vytvoření formálně správného bloku adaptivně ztěžuje pomocí nastavení.
Využívá k tomu parametr tzv. obtížnosti neboli difficulty tak, aby se všem těžařům dohromady podařilo vytvořit průměrně 1 blok za 10 minut.

Všude se v této souvislosti dočtete, že těžaři musí pro nalezení bloku vyřešit složitou matematickou úlohu. To je ovšem hodně nepřesné.

Ve skutečnosti se těžaři jen snaží náhodným zkoušením velkého množství čísel nalézt to pravé, které splňuje aktuální podmínku. V naší hře je to, jako kdyby mohl postoupit na další políčko jen ten, kdo hodí šestku. Hráči by mohli nezávisle házet tak rychle, jak dokážou. Rychlejší a ti, kteří mají více kostek, budou postupovat rychleji než ti nešikovní s jednou kostkou. Výsledkem bude nepravidelný postup všech hráčů po hrací desce podle toho, jak často se jim podařilo hodit šestku. Pokud podmínku zmírníme a k postupu započítáme kromě šestky ještě jedničku, budou se pohybovat častěji. Naopak podmínku můžeme i ztížit tím, že budeme požadovat dvě šestky za sebou,
pak se budou hráči pohybovat pomaleji. Podobně Bitcoin změnou podmínky dociluje to, že bloky tvoří rychlostí, která je předepsána. Zmíněná vysoká odměna 20 miliónů dolarů rozdělovaná každý den motivuje těžaře, aby se vyzbrojovali speciálním hardwarem (tzv. ASICs), který „hází kostkou“ co nejrychleji. To pak vede k adaptivní reakci bitcoinové sítě, která jim úlohu neustále více a více ztěžuje.
Aktuálně hází virtuální kostkou těžaři v souhrnu přibližně 30.000.000.000.000.000.000 za sekundu (3 × 1019 hodů/s). Těžební výkon v Bitcoinu vzrostl jen od roku 2011 přibližně miliardkrát, přičemž přibližně za geometrickou polovinu, tj. cca 30.000 násobný nárůst, může růst ceny, a za druhou geometrickou polovinu může navýšení výkonnosti hardwaru, který se pro těžbu používá.

Používání bitcoinu je v České republice legální, stejně jako ve většině států světa.

A dosud se u nás neobjevily žádné reálné snahy postavit bitcoin mimo zákon. Žádný právní předpis tedy obecně nebrání pořízení bitcoinů nebo jejich využití jako platebního či jiného prostředku, pochopitelně k úhradě legálního zboží nebo služeb.

České státní orgány zatím také bitcoin respektují jako inovaci v oblasti finančních technologií; Česká národní banka dokonce už v roce 2014 deklarovala, že obchodování s bitcoinem jako takové nepodléhá její regulaci. Zatím to také vypadá, že státy nemají zájem na plošném zakázu užívání kryptoměn – i když se dá předpokládat, že se budou snažit nakládání s kryptoměnami do určité míry regulovat.