Jak přežít.

TRÉNUJ SVÉ SMYSLY

80% toho co se naučíme pochází z očí. Dalších 8% přináleží sluchu , na další smysly připadá zbývajících 12%. Za denního světla či na dobře osvětlených místech je vnímání prostoru lehkou záležitostí, ale i tak se žádá z tvé strany koncentrace, ke které patří uvědomování si toho , kdo nebo co přichází do tvé strany, „Sféry vlivu„. A rozvíjej toto uvědomování. Výbornou kontrolou tvého vnímání je i řízení auta. Musíš postřehnout pitomého či opilého řidiče dřív, než tě nabourá. Tvé vnímání musí zabírat 360 stupňů. Musíš vnímat chůzi chodce, povětrnostní podmínky, měnící se světla, policajty apod. Jestliže jezdíš stále bez problémů je tvá pozornost OK., Pozor : Když ti polda napaří pokutu je tvá pozornost mizerná. Oči jsou branou duše. Člověka můžeš „přečíst„ skrze oči. Jestli je ostražitý, samolibý,agresivní či do sebe uzavřený? Jde-li o jednoho protivníka, podívej se mu přímo do očí. Zbabělec to obvykle nevydrží : mnoho lidí se takto vzdá svých akcí. Jeho oči sleduj svýma očima a jeho celého (ruce, nohy) sleduj periferním viděním. V 95% všech rvaček soupeř nejdříve napoví očima oblast, na kterou chce zaútočit tím že se na ní podívá. Nemusíš vědět s čím (pěstí, nohou)chce zaútočit, ale víš kam ten útok vede, jediné co musíš udělat je tuto oblast stáhnout ze zóny útoku nebo ji krýt. Jeho pohyby přitáhnou tvou pozornost tak, že vidíš s jakou zbraní (ruka, nůž, hůl, přímý kop) postupuje vpřed.
POZOR: ruka může být rychlejší než oko, a proto se nesnaž sledovat jeho ruku upřeným pohledem.
Ruka potřebuje oko, aby provedla svou práci dobře, ale zase není nutné upřít svůj pohled na cíl.

Instinkt

Instinkt – vnitřní cítění. Naši předkové ho měli podstatně lépe vyvinutý než my, u nás následkem lepších životních podmínek krní. Většinou jsme od nebezpečí izolováni. Abys oživil tento instinkt musíš prodělat mentální změnu. Zaprvé musíš přijmout fakt že naše životní prostředí není o nic míň nepřátelské než před staletími, všude je plno lupičů, násilníků a hrdlořezů. Navíc přežití stále zůstává věcí osobní zodpovědnosti. Policie má za úkol prosazovat zákona, ne předcházet zločinům. Musíš se “naladit” na svět kolem sebe. Být si stále vědom toho, co se kolem tebe děje, vnímat pachy zvuky a události. Musíš v sobě vybudovat schopnost reagovat bez myšlení (uvažování). Tvá sebeobranná technika musí být natolik zabudována v tvém podvědomí, že její součást není kognitivní proces. Nakonec se tvé smysly vyostří. Začneš vnímat věci, které nejsou obyčejné. Musíš podvědomě zaregistrovat např., že světlo v předním vchodu je vypnuté a mít tušení, že uvnitř pracuje lupič. V ten den, kdy začneš mít takovéto tušení (cítění), začneš spoléhat na instinkt. V ten den se šance na tvé přežití začnou vylepšovat.

Rozhodnutí se o plánu akce

Je-li na tebe zaútočeno , je nezbytné analyzovat situaci a okamžitě se rozhodnout o správném průběhu akce. Utéct, bojovat, uhnout a tak dále, to závisí na druhu zločinu, kterému jsi ty, blízcí a jiní nevinní vystaveni. To neznamená že tvým prvním záměrem je zabýt útočníka. Použij jen sílu nezbytnou k jeho zastavení. Nadměrná razance protiútoku je nelegální pokud si nejsme jisti, že nás útočník chce zabít, dokud si nejsme jisti že je s to to provést, a že ho nezastavíme jinak, než že mu ublížíme. Pak se musíme změnit z domestikovaného občana v divokého bengálského tygra, který útočí bez váhání či odchylky. Obtíž je v tom, že v situaci kdy je na nás veden útok, je správnou akcí protiútok. Většina amerických bojovníků nemá taktické znalosti jak jednat v podobné situaci. Většinou se snaží útočníkovi jeho úmysl rozmluvit (což většinou stejně nepomůže), a při tom je vlastně pozdě situaci zvládnout. Nejlépe je položit si otázku “co bych dělal kdybych ?”. Myslím-li takticky, snadněji se dostanu ke správnému řešení.
Procvičujeme všechny základy toho, jak zvládnout takový útok. Znalost toho co útočník může dělat, mu odebírá jeho největší zbraň. Druh, trénink sebeobrany a kázeň spolu s cvičnými utkáními jsou věci které z tebe udělají dobrého bojovníka.

Agrese

Opravdový umělci boje nejsou iniciátory násilí. Zákon a náš výcvik vyžadují, že musíme útočníkovi nechat výhodu udeřit první – či alespoň to zkusit. Musíme mu ponechat možnost nás ohrozit násilím, než smíme jednat. Teorie “nejlepší obranou je útok” je správná, ale legálně tento přístup přijmout nemůžeme. Naší zásadou budiž “nejlepší obranou je protiútok”. Musíme si být jisti, že útočník zaútočil dřív než spustíme odvetu. Avšak nenech se nepřítelem překvapit !!! Jsi-li překvapen nesejde na tom co umíš – bitva už je prohraná. Optimální nejlepší obranou je vyhnout se boji, ale musíš-li bojovat, nechť soupeř zaútočí. Pak máš morální, legální právo se bránit a navíc máš taktickou výhodu. Vyhrává ten kdo je připraven – nikoliv ten kdo zaútočil první. Protiútok musí být explozivní a agresivní. Snaž se kultivovat svou agresivní reakci. Tvou reakcí na útok nesmí být strach, ale namíchnutí a nasrání. Ten kdo tě napadl na to nemá právo a tak si omluven, neschvaluješ-li jeho počínání a dopálíš-li se. Tady může tvůj život záviset na schopnosti odblokovat myšlenky na to, že můžeš být poražen a musíš se koncentrovat výhradně na porážku nepřítele. Tomu napomáhá namíchnutí. Namíchnutí je jako strach, připravuje tělo na bezprostřední akci. Emoce je výbušnina “spouštějící” tvou sílu bojovat. V sebeobraně musí být všechna energie vedena k okamžitému sražení agresora. Namíchnutí ti vlije do krve adrenalin, nezbytný pro povzbuzení této vitální energie. Nechal-li si namíchnutí převzít vládu, trochu ho “udus”, aby se nepřeměnilo na vztek, zuřivost. Vztek tě oslepí stejně jako strach který tě paralyzuje. Proti silnějšímu i zkušenějšímu lze vyhrát rozzuříš-li ho, a on divoce a bezhlavě útočí. Sebeovládání je jednou z věcí, kterou útočník velice pravděpodobně nemá. Použij svého sebeovládání k jeho zdolávání. Víš-li, že si můžeš udržet chladnou hlavu, že si ji musíš udržet, velice pravděpodobně si chladnou hlavu zachováš. Máš-li tu smůlu , že tě napadl(i), buď rozhorlený , namíchnutý, agresivní. Agresivita s sebou přináší neocenitelnou morální pomoc, ať v útoku či obraně. Sám fakt že útočník ji u své oběti nepředpokládá, ho může “zlomit”. Zaútočit na něj 4x tak rázně jako on na tebe, prohraje aniž bude vědět jak !

AGRESE – nemilosrdnost

Útočník obvykle očekává tvůj útěk či konvenční obranu. Úplně ho vyvede z míry nečekaný úder na hrdlo apod. Překvapení, a to pořádné pro něj bude to že jsi nemilosrdný. Po léta nás učili : “Je důležité, zda jsi hrál fér, nesejde na tom zda jsi vyhrál nebo prohrál !” Této filosofie se musíš bezpodmínečně zbavit !!! Je zrádná. vyraš a prašť ho, rozplácni mu nos po tváři, udeř ho do hrdla. Bez ohledu na efekt prvního úderu musíš posilovat svou výhodu. Neuděláš-li to, útočník možná vstane ze země a zabije tě. V pouličním boji jen blázen končí u prvního úderu a nepřidá řadu dalších !!!!!!!!

Oči

Většina lidí dnes věří že provoz mezi očima a vnějším světem je dvousměrný. Oči vrhají emocionální paprsek od jednoho člověka k druhému, téměř každý zakusil nepříjemný pocit, že na něj někdo upřeně hledí, a proto se otočil, aby zjistil kdo a odkud. Intenzivní zírání v nás vyvolá nepříjemný pocit, připadáme si “nesví”. Musíš soupeři hledět přímo do očí. Mnoho lidí to nevydrží. Když se na něj takto díváš, mrkni otevři oči víc a vyšli tichý mentální pokyn. Ten musí být krátký a specifický, jako např. “Podívej se doleva”, “Podívej se za sebe” apod. Jakmile odvrátí pozornost tím že se podívá tam kam ho navádíš, pusť se do něj. Můžeš nasměrovat jeho pozornost tím že nasměruješ pohyb svých očí doleva, doprava či přes jeho rameno. Jeho přirozenou reakcí bude snaha zjistit, na co se díváš. Nedělej to však příliš nápadně. Podívej se na jednu stranu a pak na druhou a pak zase vyšli pohled na jeho oči, jako bys vlastně nechtěl, aby se na tu stranu podíval. Pak si bude myslet, že se snažíš zastřít skutečnost že se k němu z té strany někdo blíží.

Finty

Finty ho donutí krýt jednu oblast – tím odkrývá jinou, či jiné. To lze provést rukama, nohama, očima(jako ve výše uvedených příkladech), pohybem těla, kroky, příšlapem na nohu apod.

Překážky

V boji se vždy snaž soupeře vést do pro něj nepříhodných míst. Když se dostane do takového místa, pozice, klopýtne či ztratí balanc, pokračuj ve svém útoku a nedovol mu rozhlížet se kolem. Pereš-li se v místnosti zažeň ho do bar-pultu, ke stolu, kamnům, krbu apod. Nenech mu možnost obhlídnout situaci. Neznalost toho co je za ním sníží jeho koncentraci na tebe před ním. Jeho pozornost bude rozdělena do dvou stran a nebude s to adekvátně se soustředit ani na jednu z nich. Vždy ho zažeň tam kde se špatně stojí, kde jsou nějaké překážky po stranách a za ním. Musíš umět využít přirozeného rozestavění věcí v okolí jako zbraně proti nepříteli.

Teorie překvapení

Teorií je “Udeř ho tam kde to nejméně čeká a kdy to nejméně čeká!” V ofensivním boji je to prvním principem “Pust to do něj dříve než to pustí on do tebe!” To nejlíp funguje ve skupinovém boji. Udeř první, udeř rychle a svým počátečním úderem mu způsob co největší škodu. Veď první úder útok na vůdce gangu “medvědí tlapu” (spodkem dlaně) na nos. Okamžitě mu spustíš potoky krve. Rozhodnost tvé akce bude mít negativní psychologický dopad na ostatní členy bandy. Zaváhají a pravděpodobně upustí od dalších tahanic. Pamatuj si : “Nebesa pomáhají jen tomu kdo si nejdříve pomůže sám“.